p-r-o-s-t-o-r.

Záhuba

Jako vzduch, který je nemožno nahmatat,

se vlní kolem mne zlý Démon v zběsilosti,

a já, jak dýchám ho, jej cítím v plicích plát

a hříšný věčný chtíč v nich nítit bez milosti.

Protože dobře zná mou lásku k Umění,

tvar nejsvůdnějších žen si osvojuje zhusta

a pod sty záminek, pln svého šálení,

hanebným lektvarům navyká moje ústa.

A tak, když nade mnou již nebdí Boží zrak,

zbitého únavou mě doprovází pak

pláněmi Nudy v tmách, pustšími nad savany,

a v oči zděšené mi metá plameny,

zbrocené oděvy, zející živé rány

a nástroj Záhuby, vždy zakrvácený.

KVĚTY ZLA

Charles Baudelair

Λ Ø Δ Ξ $