Březinova básnická tvorba, stojící často na samém pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu (cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce,myšlenky,city)). Osmkrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Po přijetí Šaldových teoretických zásad (kritika pathosem a inspirací aj.) spatřuje nejvyšší formu lidské aktivity ve filozofické reflexi a umění.. 
^