ZÁVĚREM
Text z poslední kapitoly knihy prof. Jána
Šmoka „ZAČNĚTE FOTOGRAFOVAT“
Zbývá přidat upozornění, pro zkušené fotografy
snad urážlivé, ale pro začínající důležité.
Představme
si, že bychom chtěli natáčet film. Pokud nemáme kameru, není to možné. Bez ní
to prostě nejde. Pustíme se proto do zhotovení nebo spíše shánění přístroje.
Když kameru získáme, naučíme se s ní zacházet, naučíme se natáčet film. V této
zvláštní chvíli již můžeme filmovat, ale vzniká zcela nový problém. O co ve filmu půjde? Tuto otázku nám
sebelepší kamera nepomůže vyřešit. Tím, že jsme si s velkou námahou
zajistili možnost filmovat, dostali jsme se nikoli na konec dráhy filmového
tvůrce, ale na její začátek, Čili: o co nám ve filmu půjde?
Stejně je tomu s fotografováním. Máme již
přístroj, to i ono jsme prostudovali, ovládáme stavbu i skladbu. Umíme již tedy fotografovat? Ano – ale o co v našich fotografiích půjde?
V tomto směru
nepomůže žádná literatura, protože autorovi buď o něco jde, a potom se úměrně
svému talentu zařadí mezi aktivní část kulturního proudu, anebo mu nejde o nic,
a potom může až do konce života dělat obrázky a příjemně se bavit
fotografováním pro vlastní potěchu. Všimněte si, obojí je možné a správné: ale není to totéž! Chceme-li se jednou
obracet k veřejnosti (i když jen v rozsahu zájmové činnosti), musíme
si nutně položit otázku:
„O co mně vlastně půjde? Co bych chtěl na
fotografiích zanechat?“
Jen vyhraněný individuální postoj zaručí vstup
do vědomí společnosti na potřebné úrovni. A má-li být tento postoj vyjádřen obrazem, měl by být zcela jasně
formulován i myšlenkově.
Tím končíme, nyní je
řada na Vás.
něco o Šmokovi: http://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_%C5%A0mok
